Entlebuch, salašnický pes, štěňata, chovatelská stanice, z Lesní zahrady, Barnie, Aisha, Stoklasa, Stoklasová, Stoklasovi

Aisha se představuje

Jmenuji se Aisha z Lesní zahrady. Jsem fenka Entlebuchského salašnického psa s jeho typickými vlastnostmi – jsem temperamentní, k cizím lehce nedůvěřivá, ale brzy se s každým skamarádím a moc ráda se mazlím. Většinu času trávím se svými páníčky a s mámou, naše smečka se ale často rozroste o další členy včetně dětí – to je pak u nás opravdu veselo. Dovádění a hraní s dětmi se mi moc líbí. Chodím na treibball a na cvičák. V treibballu jsem trojnásobný mistr a dvojnásobný vicemistr republiky v nejvyšší závodní třídě. Mám také ráda hry s ostatními psy.

Jak šel čas ...

Narodila jsem se 28. ledna 2013 v chovatelské stanici z Lesní zahrady. Maminka se jmenuje Barnie Sweape a tatínek Auksis Interpola. Kromě mne se mamince narodily ještě dvě sestřičky a tři bráškové. Majitelé chovatelské stanice si chtěli nechat jednu fenku z vrhu A pro rozšíření chovu a já jsem se jim nejvíce líbila. Proto mi symbolicky přidělili na rozlišení žlutou tkaničku (později žlutý obojek), protože stejnou barvu měla před třemi lety i moje maminka Barnie.

Když jsme trochu povyrostli, začali se u nás objevovat noví lidé, kteří si mne i sestřičky a brášky prohlíželi, hráli si s námi a také se s námi mazlili. Bylo to moc prima, ale vše jednou končí. Bráškové a sestřičky se rozjeli do nových domovů a já jsem zůstala. Užívám si teď více pozornosti a volnosti, ale také výchovy, když mají všichni na starost "jen mne".

Ze všeho nejraději si hraji s lidskými mláďaty a také s mámou. Moc ráda s nimi běhám a divočím, ale to smím vždy jenom chviličku. I když už dovedu běhat hodně rychle, nožičky mám ještě slabé a nevyvinuté. Po dlouhé zimě přišlo konečně jaro, tak trávíme hodně času na zahradě a to se mi moc líbí.

Rostu a sílím a jsem stále obratnější. S mámou střídáme nejrůznější hračky a někdy hrajeme výchovné hry. Máma mi nastaví krk a mohu ji jemně okusovat. Někdy neodolám a kousnu ji doopravdy, ale to to pak pěkně schytám. Jezdí k nám různé návštěvy - nejraději máme takové, které s námi dovádějí. Chodíme na procházky, abych poznala i svět za vraty. Kolemjdoucí si nás se zájmem prohlížejí, jak jsme stejné, jen různě velké. Přiběhnu již docela spolehlivě a ráda na přivolání, po němž mne čeká pomazlení nebo pamlsek, umím povel sedni a stále lépe i zůstaň, na procházkách trénujeme chůzi na vodítku.

Dosáhla jsem poloviny máminy váhy, tak jsem pro ni stále zdatnější partner pro různé hry. Pokud s námi na procházku jde jen jeden z páníčků, chodíme na společném vodítku a jde nám to moc pěkně. Byli jsme se podívat na cvičáku na hodině štěňat, kam začnu chodit asi za dva měsíce. Zatím jsem se s budoucími kamarády jen seznámila a proběhla. Budou mi čtyři měsíce, tak už je nejvyšší čas na pořádné seznamování s cizími psy. Také jsme začali pomalu cvičit poslušnost - zatím spíše formou hry. Páníčkové se šli raději poradit, jak správně cvičit štěňátko. Na cvičáku se mi moc líbilo, hlavně proto, že jsem tam dostala více pamlsků než doma. Už je mne plná náruč a za chvíli budu na pochování u paničky moc velká, což bude škoda, protože jsem velký mazel.

V červnu jsem strávila s páníčky a s mámou hezkou dovolenou v Jižních Čechách. Páníčkové zkoumali, jak se jihočeská města postupně opravují a vylepšují, podnikali jsme společně výlety do lesů a k rybníkům. První delší pobyt mimo domov byl vítanou příležitostí k tomu, abych si zvykla bydlet na jiném místě a zůstat v cizím prostředí sama, na rušných pěších zónách jsme potkávali spoustu cizích lidí a psů, učila jsem se je míjet na prověšeném vodítku a „bez poznámek“ i ležet a klidně pozorovat okolní ruch v kavárnách a restauracích. V Jižních Čechách bydlí tatínek Buschi, tak jsme ho navštívili. Pěkně jsem se s mámou a s tátou vydováděla.

V polovině června mne čekal delší výlet do slovinských Julských Alp. Udělali jsme zde několik kratších výletů, na delší musíme počkat, až mi bude minimálně rok a budu mít vyvinuté klouby. K jednomu z krásných vodopádů vedla spousta schodů, ale po těch ještě nesmím chodit, tak mne páníček nesl nahoru i dolů jako princeznu. Hory byly krásné, s mámou jsme se tam cítily „jako doma“. U jezera Bled se konala mezinárodní výstava Duo CACIB Bled, kde jsem si odbyla svoji výstavní premiéru, a to hned dvojitou. Oba dny jsem získala hodnocení velmi nadějná a Best Puppy.

Letní prázdniny byly krásné. Dlouho u nás byli malí človíčkové Kuba a Eliška, s oběma jsem si moc hezky hrála, s Kubou již jsme i trochu cvičili. Vystřídala se u nás spousta různých návštěv a i my jsme navštívili několik přátel a zajímavých akcí. Byli jsme se podívat za bráškou Alexem, který nám ukázal své „království“ – velký dům i zahradu. Na výstavě květin v Čimelicích jsme společně s mámou budily velkou pozornost, lidé si nás hladili a fotili a někteří se zajímali o to, kde se dají tak pěkní a hodní pejskové sehnat, z čehož měli páníčkové radost a rozdali zde hodně vizitek naší chovatelské stanice. Těsně před prázdninami jsem začala chodit do psí školičky. Sešla se zde skupinka zhruba stejně starých pejsků. Každá hodina začíná i končí hrou, což se mi moc líbí. Ale baví mne i vlastní cvičení a jsem šikovná, takže na konci prázdnin jsem již začala chodit mezi odrostlejší štěňata.

Podzim byl plný zajímavých akcí. Na začátku září se konal druhý (pro mne první) sraz Entlebuchů ve Zlenicích. Ve druhé polovině září jsem se zúčastnila společně se sestrou Ailou svodu mladých v Zárybničné Lhotě. Obě jsme dostaly velmi pěkné hodnocení. V říjnu se maminka Barnie účastnila dvou mezinárodních výstav: Komárom a Bratislava, kde splnila podmínky na udělení titulu Interchampion. Já jsem nesoutěžila – tituly z kategorie štěňátek již mám a teď jsem takový „pubert“, tak je třeba počkat do jara, až se trochu obalím a budu vypadat jako správný Entlebuch. Byly to ale pro mne moc zajímavé výlety do Maďarska a na Slovensko. Výstavu na Slovensku jsme spojili s vyšetřením močovodů ve Vídni. Já i máma jsme udělaly páníčkům moc velkou radost – jednak jsme se během vyšetření chovaly vzorně a hlavně jsme obě v pořádku a máme nejlepší možný výsledek EU: A. Páníčkové nás ve Vídni vzali nejen na veterinární kliniku, ale i do města, abychom poznaly ruch pravého velkoměsta. Lidí tam bylo opravdu spousta a fotili si nás společně s památkami. Po skončení prázdnin již k nám sice nejezdí Kuba a Eliška tak často jako v létě, ale když na pár dní přijedou, hezky si spolu hrajeme. Chodím na cvičák s odrostlejšími štěňaty a cvičení mi jde moc dobře. Již jsem na výšku dorostla mámu, a i když jsem ještě celkově drobnější, naše síly při přetahování a jiných hrách jsou téměř vyrovnané. Při hře na honěnou již mámě občas uteču.